Vývoj a uplatnění ICT v dalším vzdělávání v minulosti a současnosti

První kapitola metodické příručky vytváří úvod do problematiky, popisuje změny ve vývoji technologií a jak se např. vývoj internetu a s ním spojených technologií (Wikipedie, Skype, Youtube, Facebook a další sociální sítě) promítá do vzdělávacího procesu a do toho, jak se lidé učí.

Úvod do problematiky nutně obnáší i vysvětlení pojmu e-learning a jak se vyvíjel a vyvíjí. Lektoři by měli při výuce zvážit využití nových forem distribuce e-learningu (např. Wiki, blogy, webináře, webcasty, podcasty atd.) a vždy brát v úvahu jejich výhody a nevýhody.

Lektoři z Karlovarského kraje se během pilotních ověřování aktivně zapojovali do diskuze a k úvodnímu tématu např. připomněli, že mezi nové formy využití ICT ve vzdělávání patří i tzv. digital game-based learning. Jeho podstatou je využívání her ve výuce, vytváření simulovaných situací a hraní rolí. Nejvyšším stupněm pak jsou strategické hry s bohatým využitím multimédií.

Nejdůležitějším závěrem úvodní kapitoly je, že „využívání ICT se stalo již běžnou součástí vzdělávání a celoživotního učení a nebude tomu již nikdy jinak!“

 Současná teoretická východiska využití ICT v dalším vzdělávání

Druhá kapitola navazuje na první kapitolu a opět se vrací k pojmu e-learning (v nejjednodušší definici vzdělávání spojené s ICT), zdůrazňuje ale, že je vždy důležité se soustředit na samotný vzdělávací proces a ne jen na technologie. Za základní východisko pro využití ICT ve vzdělávání jsou proto považovány teorie učení.

Autor vysvětluje 3 základní teorie učení: behaviorismus, konstruktivismus a konektivismus a ke každé uvádí praktické příklady využití a výhody a nevýhody. Následují náměty k propojení teoretických přístupů při přípravě vzdělávacích kurzů a vysvětlení, proč je tento mix efektivní. Smyslem kapitoly je lektory upozornit, že pokud chtějí co nejefektivněji vyučovat, musí zvažovat, jak se lidé učí.

Kompetence lektorů a multimediální výuka

Téma o kompetenci lektorů je uvedeno vymezením různých typů lektorů (lektoři podnikatelé, zaměstnanci, dobrovolníci atd.), protože jednoznačná definice lektora v ČR neexistuje a počet lektorů je možné jen odhadovat.

Důležité jsou i další role lektora, které upřesňují jeho činnost, může jít např. o instruktora, konzultanta, kouče, moderátora, trenéra či tutora - ten je nejdůležitější ve vztahu k e-learningu (neboť je zprostředkovatelem distančního studia a hodnotitelem průběžných výsledků).

Autor zdůrazňuje roli lektora v celoživotním vzdělávání, nejprve představuje jeho kompetence v obecném pohledu (odborné, metodické, rétorické a komunikační kompetence a osobní vlastnosti) a následně kompetence ve vztahu k využívání ICT ve výuce.

V části o multimediální výchově je zdůrazněno, že mediální výchova zdaleka není aktuálním tématem jen pro mladou generaci (což se již promítlo zavedením mediální výchovy do škol), ale je potřebná i pro střední a starší generaci a představuje tak výzvu i pro lektory dalšího vzdělávání.

Při zvažování kompetentnosti lektora v oblasti mediální výuky je nutno vycházet z jeho mediální gramotnosti. Je třeba přiznat, že řada zejména starších lektorů neprošla alespoň nějakým stupněm mediální výchovy a současně zvážit, jak rychlý je rozvoj technologií a prostředků pro multimediální obsahy v posledních letech. Mediální výchova se tak stává jednou z výzev a příležitostí pro celoživotní učení.

Kapitola přináší přehled výhod a nevýhod e-learningu z pohledu účastníka, lektora a organizace. Tyto tři pohledy jsou důležité při přípravě kurzů, lektor by měl vždy zvažovat výhody a nevýhody konkrétního řešení z hlediska pohledu tří hlavních aktérů: účastníků (studentů), učitelů (lektorů, tutorů atd.) a organizace (škola, podnik atd.).

Pro ilustraci je možno uvést zjevné výhody e-learningu (např. možnost poskytovat vzdělávání kdykoli, kdekoli a odkuliv nebo snadné přizpůsobení obsahu studujícím) a některé z jeho nevýhod při vzdělávání dospělých (omezený kontakt s ostatními účastníky, nevhodnost pro některé studující z hlediska stylů učení – např. pro sluchové a pohybové typy studujících; odmítání e-learningu staršími lidmy atd.).

Lektor může při koncepci e-learningu jmenované nevýhody zohlednit (např. pokud použije blended learning, neboli kombinaci e-learningu s prezenčními formami výuky), zejména by se měl opět soustředit na vzdělávací proces jako takový a řídít se didaktickými zásadami pro jeho správné vedení. V případě využití ICT ve vzdělávání je nutno respektovat např. didaktické zásady individuálního přístupu, spojení teorie s praxí, názornosti nebo soustavnosti a přiměřenosti.

Součástí pilotního ověření metodiky byla i řízená diskuze na téma využití a výhod a nevýhod ICT ve vzdělávání. Lektoři si vyměnili zkušenosti v řadě oblastí (práce s didaktickými prostředky, e‑learning, dotace na zavádění e-learningu, technická řešení – např. srovnání learning management systémů a cloud systémů; práce s cílovou skupinou, mezigenerační učení, příprava testů atd.).

Efektivita ICT a další vzdělávání

Při posuzování efektivity ICT v dalším vzdělávání autor vychází ze čtyř základních komponent vzdělávacího procesu, mezi které patří obsah, učitel, žák a didaktické prostředky. Na příkladu výukového videa (které je dnes pro lektora poměrně snadné vytvořit, případně použít již hotové např. z YouTube) ilustruje možnosti využití didaktických pomůcek při výuce.

Autor dále vyjmenovává příklady situací, kdy je využití ICT ve výuce neefektivní a jaká jsou s ním spojená rizika. Jako příklad může sloužit nízká vstupní úroveň ICT znalostí účastníků nebo výpadek elektřiny.

Na žádost lektorů jsme při pilotním ověření zařadili i praktický nácvik práce s aplikacemi, které mohou lektorům usnadnit život a obohatit jejich lektorskou činnost. Autor lektory seznámil např. s prezentačním software Prezi a nástrojem pro tvorbu e-learningu WBTExpress.

ICT v rovných příležitostech a pro udržitelný rozvoj

Poslední kapitola příručky čtenáře stručně uvádí do tématu využívání ICT pro podporu rovných příležitostí a zmiňuje vztah ICT k trvale udržitelnému rozvoji.

Autor pojal téma využívání ICT pro podporu rovných příležitostí jako přehled praktických příkladů vzdělávání sociálně a jinak znevýhodněných skupin (podpora žen, starší pracovníci a senioři, absolventi, vězni a lidé po výkonu trestu a lidé se zdravotním, zejména tělesným postižením).

K trvale udržitelnému rozvoji přispějeme např. již při návrhu ICT produktů (energeticky úsporné přístroje, recyklace komponent atd.); lektoři zajímající se o Green ICT musí nutně sami zvažovat, jak k naplňování zelených strategií mohou přispět v konkrétních podmínkách i při realizaci vzdělávacího procesu s využitím ICT.

Dodatek: Autorské právo a zdroje z internetu

Na závěr publikace autor zařadil dodatek k autorským právům. Dodatek zařadil na základě zpětné vazby cílové skupiny lektorů z Karlovarského kraje, kteří se zúčastnili pilotního ověření metodiky. Autor v dodatku teoreticky představuje problematiku autorských práv a uvádí praktické příklady, jak správně citovat a užívat díla v souladu s autorskými právy.

Použité zdroje

EGER, L. Teorie a praxe ICT v lektorování. 2013
Výstupy pilotního ověření – seminářů 29. 5. a 12. 6. 2013 v Karlových Varech

Kontakty

Pokud Vás projekt a jeho výstupy zaujaly, neváhejte nás kontaktovat. Aktuální informace o projektu naleznete také na webu http://vzdelavani.fmconsulting.cz/

Za realizační tým projektu:

Mgr. Martina Černíková, manažerka projektu (martina.cernikova@fmconsulting.cz,+420 774 455 215)